Společnost pro queer paměť
Není to jen jakási antikvářská a archivářská záliba. Obecně platí, že kontinuita paměti a její uchovávání i předávání jsou základním prvkem při utváření společenství. A je to právě komunita a její tradice, co dodává svým členům společenské i individuální sebevědomí. Potlačování všech ostatních identit a orientací kromě těch založených na heterosexualitě a normativitě pohlavního a genderového řádu proto jako nikoli nevýznamnou součást zahrnovalo i soustavné vytěsňování všech forem sdílené společenské paměti. V tom spočívá osten zdánlivě nevinného tvrzení, že sexualita je natolik intimní věcí každého jednotlivce, že jednání a příběhy, které s ní souvisejí, nemohou ani nemají být jakýmkoli způsobem zveřejňovány.
Jediné dnes existující archivy queer lidí jsou policejní a psychiatrické, což je automaticky označuje jako vyloučenou skupinu přesto, že v uplynulých desetiletích bylo dosaženo nejen zákonně obrovského pokroku ve vystupování na veřejnost i ve schopnosti většiny toto otevírání respektovat. Předpokladem fungování společnosti i budoucího muzea s archivem je důvěra v demokratický liberální politický systém, ve kterém nemohou být shromážděné informace zneužity. Těžištěm zájmu společnosti a muzea s archivem bude přesto především minulost.
Minulost queer lidí je tématem, které plynoucí čas odsuzuje k zapomnění ještě nemilosrdněji, než je tomu obecně. Queer lidé jsou totiž v drtivé většině, ať už dobrovolně či nikoliv, vyčleněni z řetězu příbuzenských generací. Právě rodinná vzpomínání, podpořená zděděnými hmotnými objekty jako jsou domy, dopisy, osobní věci, umělecká díla či fotografie, jsou přitom základem každé historie. Různé strategie queer života v náhradních skupinách samy patří mezi pozoruhodná témata historického studia, nevytvářejí ale samy o sobě soustavnou paměť.
Společnost pro queer paměť, její budoucí sbírky, archivy a muzeum, se staví proti vynucenému zapomenutí na životy lidí, kteří byli nuceni žít ve skrytých společenstvích, vyřazeni z rodinných tradic a vzpomínkových rituálů. Výsledky její práce by měly přispívat k usnadnění života nových generací queer lidí – aby nemuseli vstupovat do života s ničivou představou osamělosti a vyloučení.
| prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc. |
| předsedkyně vědecké rady SPQP 2014-2018 |